Život naruby

Pane bože, zase mám do tří – proč musím být ve škole tak dlouho? Tuto větu jsem si říkala poslední rok na gymplu. Teď sedím ve škole do osmi a přemítám, co všechno jsem stíhala a jak jsem si vůbec mohla stěžovat, že mám tak „dlouhou“ školu… Můj život se od půlky září přeměnil na…

Pokračovat ve čtení

Signal 2.0

Už minulý rok se zde ode mě objevil článek o pražském festivalu Signal. Kdyby ho někdo z vás neznal, tak ho pro jistotu ještě představím – jedná se o čtyřdenní akci, konající se ve třech částech Prahy, které jsou od sebe pěšky pár desítek minut. Ty tři části jsou: centrum, Karlín a Vinohrady. Akce má…

Pokračovat ve čtení

Na dotek hvězdy 5

Dneska jsem se na cestu docela těšila. Začalo mě to asi bavit. Je úplně jiný prožívat historii na vlastní kůži než v nudných hodinách dějepisu. Vyhoupla jsem se na okenní parapet a čekala, až zapadne slunce. Dnes byl obzor zvláštně zabarven do ruda. Vypadalo to děsivě a zároveň krásně. Měla jsem z toho pocit nicotnosti….

Pokračovat ve čtení

Autoškola aneb Zatím žiju!

Abych toho neměla do čtvrťáku málo, tak jsem si ještě pro jistotu naplánovala hodiny autoškoly. Jen tak, abych se náhodou nenudila. Abyste pochopili mou aktuální situaci: nevím, kam dřív skočit a kde mi hlava zrovna stojí. Pořád po mně někdo něco chce. Jedna mapa světa se zakreslenými náboženstvími. Jedna rovnice kružnice a její tečny a…

Pokračovat ve čtení

Rozhovor o letní brigádě v Holandsku

Ahoj! Dneska tu pro vás mám rozhovor se svojí kamarádkou Rút Procházkovou, která byla se svým přítelem měsíc za prací v cizině. Myslím si, že to může inspirovat a nakopnout hlavně maturanty, aby se po “zkoušce dospělosti” někam vydali! Ahoj! Jak jste se dostali k této brigádě a vlastně celému nápadu pracovat v zahraničí? Na…

Pokračovat ve čtení

Na dotek hvězdy 4

Jsem velmi unavená. Letmým pohybem ruky zavřu za sebou dveře do pokoje. Ani si nerozsvěcím a mířím rovnou k oknu, abych zatáhla závěsy. Beru jemnou látku do ruky a táhnu, když tu mě jasné světlo trefí do očí. Zvednu je k noční obloze a spatřím hvězdu, jasnější než předtím. Dnes se mi nikam nechce, ale…

Pokračovat ve čtení

Proč (ne)jít na vysokou?

„Neboj, to přejde, začátky jsou nejhorší…,“ slyším najednou jako útěchu ze všech stran. Od rodiny, kamarádů, známých. Proč mi tohle ale nikdo neřekl předem? Proč se to dozvídám až po prvním týdnu na vysoký, kdy jsem nevyspalá, vyděšená a jediná věc, co mě uklidňuje, je, že už zítra jedu domů? Nejradši bych vám řekla, ať…

Pokračovat ve čtení

1. Máj Fórum

Cože? Majálesová grafika na mojí FB zdi už na podzim? No to snad… Jo. Tým studentského festivalu připravil ve spolupráci se Skautským institutem pár přednášek, na kterejch bys fakt neměl chybět. Kalit na fesťáku umí totiž fakt každej, ale něco se dozvědět a naučit se už ne, že jo.  A takový přednášky budou během podzimu…

Pokračovat ve čtení

Na dotek hvězdy 3

Uběhl další týden od mé návštěvy minulosti a už jsem si nemyslela, že to byl sen. Byla jsem tak nějak přesvědčená o skutečnosti těch návštěv, jen jsem stále nechápala jejich smysl. Ale musí mít všechno smysl? Tolik věcí smysl nedává, a přece se dějí či existují. Seděla jsem na okně a zapisovala si myšlenky. Je…

Pokračovat ve čtení

Na dotek hvězdy 2

Noční ticho našeptávalo, že tato noc nebude obyčejná. Vzduchem se neslo zvláštní napětí. Oblohu zakrývala temná mračna a ve vzduchu byla cítit voda. Vítr dnes foukal obzvláště studeně. Už z tradice jsem seděla na okně. Je mi na něm dobře. Cítím se tak svobodně. Úžasný pocit. Od mé návštěvy minulosti utekl přesně týden. Mnohokrát jsem…

Pokračovat ve čtení

Má veselá jitra

Večer nařídit budíky po každých pěti minutách od půl sedmé až do sedmi. Jen to je alespoň minimální záruka, že se mi podaří vylézt z postele, která mě každé ráno nepouští ze své náruče. Večer, dříve, než se oddám říši snů, zděšeně propočítávám, kolik hodin, minut a snad i sekund si budu moci odpočinout od…

Pokračovat ve čtení

Na dotek hvězdy

Seděla jsem na okně svého pokoje a pozorovala noční oblohu. Vzduch byl příjemně chladný a čistý. Byl cítit blížící se podzim. Noční ticho bylo sem tam narušeno cvrlikotem cvrčků. Nebe bylo poseto vesmírnými tělesy. Přemýšlela jsem o nekonečnosti vesmíru, pomíjivosti času a absurditě lásky. „Ty hvězdy jsou tak daleko, a přitom vypadají tak blízko,“ pomyslela…

Pokračovat ve čtení