V zemi květin, kol a trávy

Když v září skončila první část výměnného pobytu s holandskými studenty, říkali jsme si, že ta druhá nastane až za hodně dlouho. No, co si budem, prostě to hrozně rychle uteklo, a když jsme v pátek 12. 4. večer stáli před školou, přišlo nám to jako předevčírem, co jsme je vyprovázeli. Většina z nás byla…

Pokračovat ve čtení

Dokonalost

Vlastnost, kterou je lidstvo posedlé již od počátku. Snaží se stále zdokonalovat a mnohdy jde přes mrtvoly. Vždy jsme se snažili být co nejlepší, a to jde ruku v ruce s pýchou a přetvářkou. Kde tomu bude konec? S koncem lidstva? Na tyto otázky mě přivedl obrázek, kde byla hubená žena tvrdící, že je tlustá,…

Pokračovat ve čtení

Pochodeň č. 1 – Jan Palach

Vzhledem k tomu, že se naše národy ocitly na okraji beznaděje, rozhodli jsme se vyjádřit svůj protest a probudit lidi této země následujícím způsobem. Naše skupina se skládá z dobrovolníků, kteří jsou odhodláni se dát pro naši věc upálit. Já jsem měl tu čest vylosovat si jednotku, a tak jsem získal právo napsat první dopisy…

Pokračovat ve čtení

Záchodová četba

„Co to proboha zase je?“ uhodla jsem vaši první myšlenku? Ano? Super, mám dobrý odhad. Ne? No nic, tak to zkusím jindy. Nicméně dost řečiček a pojďme na to. Takové praštěné téma mě napadlo, když jsem přemýšlela o obsahu nového článku a chodila po patře. Přišla jsem do koupelny a tam na okně – Máj/Kytice….

Pokračovat ve čtení

Na place velkofilmu

Kdyby mi někdo ještě před pár měsíci řekl, že se zúčastním natáčení nejdražšího filmu české kinematografie, zřejmě bych ho vysmála. Když jsem ale v kolínském zpravodaji viděla inzerci konkurzu na komparz do filmu Jan Žižka, řekla jsem si, že za zkoušku nic nedám, a když to vyjde, tak se aspoň podívám, jak probíhá natáčení. Tak…

Pokračovat ve čtení

Nikdo není dokonalý

Oblohu zakrývala těžká sněhová oblaka. Na promrzlou zem padaly v rozestupech velké vločky a ještě cosi šedého. Prach. Hodně prachu. Ale ne takového, jaký létá po bytech či na stavbách. Tento měl v sobě něco lidského. Na zemi se tvořila zvláštní šedá směs. Ponurým prostředím dlouhých, mrazem prolezlých baráků se nesl temný hluk a na kráse…

Pokračovat ve čtení

Na dotek hvězdy 5

Dneska jsem se na cestu docela těšila. Začalo mě to asi bavit. Je úplně jiný prožívat historii na vlastní kůži než v nudných hodinách dějepisu. Vyhoupla jsem se na okenní parapet a čekala, až zapadne slunce. Dnes byl obzor zvláštně zabarven do ruda. Vypadalo to děsivě a zároveň krásně. Měla jsem z toho pocit nicotnosti….

Pokračovat ve čtení

Na dotek hvězdy 4

Jsem velmi unavená. Letmým pohybem ruky zavřu za sebou dveře do pokoje. Ani si nerozsvěcím a mířím rovnou k oknu, abych zatáhla závěsy. Beru jemnou látku do ruky a táhnu, když tu mě jasné světlo trefí do očí. Zvednu je k noční obloze a spatřím hvězdu, jasnější než předtím. Dnes se mi nikam nechce, ale…

Pokračovat ve čtení

Na dotek hvězdy 3

Uběhl další týden od mé návštěvy minulosti a už jsem si nemyslela, že to byl sen. Byla jsem tak nějak přesvědčená o skutečnosti těch návštěv, jen jsem stále nechápala jejich smysl. Ale musí mít všechno smysl? Tolik věcí smysl nedává, a přece se dějí či existují. Seděla jsem na okně a zapisovala si myšlenky. Je…

Pokračovat ve čtení

Na dotek hvězdy 2

Noční ticho našeptávalo, že tato noc nebude obyčejná. Vzduchem se neslo zvláštní napětí. Oblohu zakrývala temná mračna a ve vzduchu byla cítit voda. Vítr dnes foukal obzvláště studeně. Už z tradice jsem seděla na okně. Je mi na něm dobře. Cítím se tak svobodně. Úžasný pocit. Od mé návštěvy minulosti utekl přesně týden. Mnohokrát jsem…

Pokračovat ve čtení

Na dotek hvězdy

Seděla jsem na okně svého pokoje a pozorovala noční oblohu. Vzduch byl příjemně chladný a čistý. Byl cítit blížící se podzim. Noční ticho bylo sem tam narušeno cvrlikotem cvrčků. Nebe bylo poseto vesmírnými tělesy. Přemýšlela jsem o nekonečnosti vesmíru, pomíjivosti času a absurditě lásky. „Ty hvězdy jsou tak daleko, a přitom vypadají tak blízko,“ pomyslela…

Pokračovat ve čtení

Jací jsme

„Jací jsme? O co tady jde? Přinese mi to něco zajímavého, když si to přečtu, nebo je to jen ztráta času?“ Zřejmě první myšlenky, co vás napadnou, když jste si nadpis přečetli. Odpovědět na to, zda vám to něco přinese, si musíte sami, ovšem já doufám, že ano. Často pozoruji lidi. A ráda. Nejde o…

Pokračovat ve čtení