Spokojená brambora

Čaute lidi, dnes tu mám pro vás připravený další zajímavý rozhovor. Pořád mě překvapuje ten fakt, že ve škole máme spoustu talentovaných lidí a pořádně o nich nikdo nic neví resp. o jejich úspěšnosti či o jejich zvláštních koníčcích.  A proto jsem se rozhodla vám jeden takový trochu přiblížit. Vzala jsem si na „paškál“ Aničku Literovou, která se dostala na MS v korfbale.

Ahoj Ani, prosím tě přibliž nám trošku tvé začátky v tomto sportu.

Ahoj, tak já korfbal hraji 5 let, i když první rok se dá jen stěží mluvit o hře. Začátky byly asi nejtěžší, protože v Kolíně moje věková kategorie vůbec nebyla, takže jsme začínali hrát všichni – já i moji spoluhráči. Musím říct, že hrou jsem byla nadšená. Za prvé proto, že je to smíšený sport, a za druhé kvůli dobrým vztahům v týmu i v celém svazu.

Nedá se úplně říct, že by to dosahovalo popularity basketbalu, nebo že by měl korfbal stejně velkou základnu, ale v tom je kouzlo toho sportu. Má víceméně rodinnou atmosféru, což je věc, kterou jinde najdete jen těžko.

Jak probíhá takový výběr do reprezentace?

O reprezentaci jsem se dozvěděla nedávno, tedy přesněji loňskou sezónu, po tom, co jsem byla nominována. Do nižší věkové kategorie U17 nominují trenéři jednotlivých týmů a výběr probíhá na soustředěních před šampionátem. Do U19 pak většinou přechází menší skupina lidí po U17 a výběr dělají přímo reprezentační trenéři.

Tohle byla tvoje první reprezentační zkušenost nebo už jsi nějakou měla?

Letošní MS pro hráče do devatenácti let pro mě bylo premiérou. Za reprezentaci jsem sice hrála už vloni, ale s U17 jsme nezakončili přípravu výjezdem na šampionát, ale pouze zápasy s A týmy některých holandských klubů.

Kde se šampionát odehrával?

V holandském Leeuvardenu.

Jak jste cestovali? Letěli jste letadlem, nebo jeli autobusem?

Na místo konání jsme neletěli letadlem, ale jeli autobusem, což jen utužilo týmového ducha.

Jaké byly vaše cíle a jaké umístění jste pro Českou republiku nakonec vybojovali?

Byli jsme připravení podat co nejlepší výkony a dosáhnout tím nejlepšího možného umístění. A i když by to tak nemuselo vypadat, se čtvrtým místem, které se nakonec přivezlo domů, jsme mimořádně spokojení.

Člověk musí být hodně nervózní hrát za národní tým, že? Jak jsi to celé nesla ty?

Byla jsem hodně nervózní, to je jasné. První zápas se mi hrál opravdu hodně špatně, ale když se člověk rozehraje a zvykne si na tu atmosféru, jde to pak samo.

Dalo ti to nějaké nové zkušenosti a cíle, které by sis chtěla v budoucnu splnit?

Ohledně zkušeností si myslím, že jsem odjela mnohem zkušenější, než jsem odjížděla :D.  Hlavně jsem se naučila hrát pod tlakem.

Do budoucna bych chtěla rozhodně na sobě zapracovat, aby se mi podařilo letos dostat do reprezentace U17 a příští rok do U19.

Aničko, děkuji Ti moc za rozhovor a doufám, že si tě jednou pustím také v TV :D!

Já také děkuji a být jednou v televizi by byl můj splněný sen.