Moje první zkouškové

Po hooooooodně dlouhé době zase přidávám článek, který bude shrnovat moje první zkušenosti se zkouškovým obdobím. Vrátíme se o dva měsíce zpět v čase…

Je po Vánocích a já celé období svátků ležím v učení respektive především v bohemistice a makedonštině. Tyto dvě zkoušky mě obzvlášť děsí. Bohemistika obsahově a makedonština… no, prostě nový (vymřelý) jazyk.

Jediné, co se mi honí hlavou je to, jak jsem si na gymplu mohla stěžovat… J Najednou jedna zkouška je jako jedna maturita akorát s rozdílem toho, že tady se vyhazuje 100x víc.

Stojím před třídou, celá nervózní a ještě sužována pocitem tísně, protože další týden odjíždím na “lyžák” a další termíny bych nemusela stihnout.

Sedím v autobusu – směr Benecko (lyžák) a najednou mi přichází výsledky z výše jmenovaných zkoušek. Bohemistika splněno (ano, musím se pochlubit :-D, splnilo 7 lidí ze 40). Makedonština, ale nedopadla, tak jsem si ji musela doplnit v nejposlednějším termínu, který byl vypsán.

Přede mnou byl ale můj největší strašák – lyžák (5 dní běžky a 5 dní sjezdovky – Alpy) a to především běžky. Hned jak jsme přijeli, odložili batohy a šli na to! První odpoledne byla jedna velká sranda – padali jsme jako hrušky a vypadali jako sněhuláci. Další dny ale tak veselé nebyly!

Druhý den jsme začínali pomalu s technikou, skákali přes skokánky. Neobešlo se to bez spolužákovy zlomené běžky. Celý den na běžkách, večer následoval koloběh přednášek a v noci orientační běh s čelovkama.

Třetí den bývá vždycky kritický, proto nás čekal největší výšlap za celé čtyři dny a to z Benecka na Vrbatovu boudu. Hustě sněžilo, stopa nebyla, ale splnit se to prostě muselo. Jak se říká, že za každým kopcem bývá sráz dolů, tak tady to neplatilo, tady platilo pořád jen nahoru. Na tohle jste museli být sakra obrnění trpělivostí, protože několikrát za tu cestu máte chuť se na to vykašlat a ty běžky prostě sundat, ale nemůžete, protože prostě ZÁPOČET :-D.

Po celodenním ´´výletu´´ následovaly přednášky a v noci s čelovkama na hlavě jsme pod chatou hráli na !!! běžkách !!!  hru Cukr, káva, limonáda a na babu.

Věřte, že jsme celé 4 dny jeli bez odpočinku (větu ´´není čas spát´´ nechci už v životě slyšet), a tak nebylo divu, že jsme se domů vraceli unavení fyzicky, ale především psychicky. Ale zvládli jsme to a překonali sami sebe a v životě není nic cennějšího než překonat sám sebe.

Poté následovalo dalších bambilion zkoušek, protože dvojoobor má šíleně moc předmětů (ano, měla jsem 21). Vše jsem nedodělala, a tak něco doplňuji i teď na začátku letního semestru.

Myslím, že zkouškové mi především ukázalo, že i když jsem si jistá, že ten předmět nikdy nemůžu dát, tak to vždycky nějak dát jde, jen se na to nesmí kašlat a trošku se ´´kousnout´´ a ten měsíc se učit. 🙂