Náhoda, či osud?

Už jste se sami sebe někdy zeptali, zda to, že jste dneska ráno šlápli do louže, byla obyčejná náhoda, způsobená nedostatkem pozornosti, či velmi důmyslně naplánovaná akce odkudsi ze shora? Je život jen náhoda? Anebo naopak náhoda neexistuje a vše se stalo z nějakého důvodu? Opravdu Bůh nehraje v kostky? A odpoví nám vůbec někdo na tuto otázku?

Co jsem tak  zatím pozorovala, svět se dělí převážně do dvou hlavních názorových skupin (samozřejmě tu jsou pak i tací, kteří si z každého názoru vezmou něco, nebo nad tím radši ani nepřemýšlí 😀 ale…chápete… ). Jedni jsou přímo posedlí osudem, a pokud si ve hvězdách ,,přečtou‘‘, že další týden by pro ně měl být kritický, nevylezou skoro ani z domu na nákup. Pak tu máme skupinu druhou, do které se řadí pragmatičtí lidé, kteří nechtějí mít s osudem nic společného. Pocit toho, že každý jejich krok je již předem daný, je děsí a podle nich v životě o náhody není nouze. A teď, kdo má pravdu? Nebo je pravda někde mezi, jak už to tak bývá?

Já osobně bych se zařadila asi někam mezi. Rozhodně nezastávám názor, že osud každého člověka je zpečetěn hned od narození a nemůže s tím absolutně nic dělat, protože kde by pak byla ta spravedlnost? Už teď jí ve světě dost chybí. Ale ani si nemyslím, že vše je jen o náhodě, a kdybychom před rokem nešli tou cestou, co jsme šli a zahnuli bychom o ulici dál, tak že jsme teď úplně někde jinde :D. Podle mě má každý člověk řekněme ,,načrtnutou‘‘ dráhu života, má napsané, co by měl zakusit, kdy mají přijít těžší chvíle, kdy doby úspěchu, ale jak se vše bude vyvíjet, jak se s tím vypořádá, zda vůbec dovolí, aby taková situace nastala a jak to celé skončí…, to záleží už jen a jen na člověku samém. Podle mě si člověk právě každým činem, chováním, dobrým skutkem píše osud a každým dnem trošku pozmění trajektorii své ,,původní‘‘ cesty.

V hlavě se mi ovšem usadila další otázka. Co všichni ti lidé, co potkáváme? Potkáváme každého z nějakého důvodu? Nebo jsme na daného člověka prostě jen tak narazili? Existuje opravdu osudová láska? Nebo si ji každý musí ,,vybudovat“? Možná moc otázek na jeden článek, že? Samozřejmě, denně potkáváme stovky lidí, ve vlaku, na cestě do školy, ve škole, na cestě ze školy, v obchodě s oblečením, … Kdyby měl každý člověk, kterého potkáme, hrát v našem životě nějakou úlohu, tak bychom se z toho asi brzo zbláznili. Avšak hodlám tvrdit, že určité lidi potkat máme. A ať bychom se jim vyhýbali jakkoli, stejně na ně jednou narazíme.

Zamyslete se sami. Podle mě každý už máme v životě někoho, kdo nám rapidně změnil pohled na svět. Člověka, který nám nějakým způsobem pomohl, ukázal jiný úhel pohledu. I ti lidé, co nám nějakým způsobem naopak ublížili, nám ublížili z nějakého důvodu (a ne jen z toho důvodu, že to jsou prostě blbci 😀 :D). Každý vztah je pro nás nové poznání, nové dobrodružství, které nám přinese další zkušenosti. Už ani moc nezáleží na výsledku, ale spíš na tom, co nám daný vztah všechno dá. A podle mě každý vztah, ať už na něj vzpomínáme v dobrém či ve zlém, nás posunul v něčem dál. Nějak nás ovlivnil.

A teď to přichází – změnil nám onen člověk život, protože jsme se s ním onehdy srazili, když jsme chtěli oba co nejdříve do výtahu, a kdybychom šli tenkrát po schodech, tak bychom na něj třeba vůbec nenarazili, nebo bychom ho stejně potkali nějaký jiný den? A myslíte, že najdu někdy odpověď? 😀 🙂