Dva skvělé filmy během jednoho víkendu

Tak se vám po docela dlouhé době hlásím. Pokud jsem dosud psal o filmech, snažil jsem se napsat text, který měl alespoň vzdáleně připomínat recenzi. Dnes to ale bude jiné. Jednak proto, že nepřicházím pouze s jedním filmem, ale dokonce s dvěma, a také proto, že dnes nebudu k filmům přistupovat asi správně kriticky.

Tak ale abych to uvedl – už bylo pozdě v noci a já byl docela unavený, ale ne ještě tak, abych usnul. Tak jsem si zadal do Googlu „nejlepší filmy 2018“ a začal jsem se probírat nepřeberným množstvím filmů, které jsem už buďto viděl, nebo jsem je ani neměl zájem vidět kvůli jejich tematice. Můj zrak spočinul na ikonce s nápisem „Tísňové volání“. S překvapením jsem zjistil, že má pouze 85 minut, což bylo pro mě v tu chvíli ideální, jelikož existovala šance, že film i zvládnu dokoukat.

Překvapen jsem byl hned od začátku. Dialogy nebyly v angličtině, jak jsem většinou zvyklý, ale v dánštině, ke které byly díkybohu přibaleny české titulky. Akomodoval jsem se poměrně rychle a začal vnímat příběh, který se pomalinku rozvíjel. Hlavní postava Asger Holm, pracující na tísňové lince, v podstatě pouze zvedá hovory a snaží se pomáhat lidem na druhém konci drátu. Brzy jsem pochopil, že film se nebude odehrávat nikde jinde než v jedné místnosti během pracovní doby jednoho člověka. Jeho klidná směna je narušena hovorem, kde mu volá právě unášená žena… V tu chvíli se rozvíjí příběh, který sledujete až do konce filmu.

Co je ale na tomto filmu tak krásného, je to, že vám dovolí si v podstatě vše domyslet, představit. Slyšíte pouze zvuky, pouze hlasy lidí, kteří volají. Vše ostatní je na vaší fantazii. Je to jako byste četli knihu. Celý film jsem proto sledoval s úžasem a nechtěl jsem si nechat ujít ani jedinou sekundu děje. Za celou dobu jsem se ani nehnul a mám pocit, že snad ani nemrkal… Téměř bez ohledu na to, jaký typ filmů máte rádi, tenhle se vám bude líbit. Z celkové zápletky budete nadšeni.

Během následujícího dne, už v trochu vyspalejším stavu, jsem znovu prohrabával TOP filmy z roku 2018 a vzpomněl si, že nedávno vyšel článek na ČT24 o letošních oscarech. Tenkrát jsem mu nevěnoval tolik pozornosti, ale přece jenom se mi vybavilo, který film získal ocenění za nejlepší film. Proto přišla u mě na řadu „Zelená kniha“.

Zde bylo od začátku jasné, že se bude jednat o dobrý film… Sledoval jsem ho dál a postupně se z dobrého stával výborný. Svým hereckým talentem mě překvapil Viggo Mortensen, jakožto vychytralý, ale přitom nepříliš inteligentní Tony „Lip“ Vallelongo. Zprvu působí jako rasista, jak to bylo ve Spojených státech v minulém století běžné, ale brzy i on sám zjistí, že peníze mu jsou milejší než jakékoli rasové přesvědčení. Začíná proto pracovat pro černošského klavíristu Dona Shirleyho, který mu nabídl vysokou sumu peněz, pokud pro něho bude pracovat jako řidič.

Vydají se společně na 2 měsíce dlouhou cestu po jihu USA, kde je čeká mnoho příkoří, které dva hlavní hrdiny navzájem sbližuje. Jeden druhého ovlivňuje a postupně si navzájem odkrývají své životy. Film je sice o těchto dvou lidech, ale výrazná je i rovina rasové segregace, která na jihu je mnohem více znatelná než na severu. Všechny střípky dohromady dávají skvělý film, u kterého se nebudete nudit i přes to, že není postaven na humoru. Po zhlédnutí brzy dostanete chuť vidět tento snímek znovu.