V zemi květin, kol a trávy

Když v září skončila první část výměnného pobytu s holandskými studenty, říkali jsme si, že ta druhá nastane až za hodně dlouho. No, co si budem, prostě to hrozně rychle uteklo, a když jsme v pátek 12. 4. večer stáli před školou, přišlo nám to jako předevčírem, co jsme je vyprovázeli. Většina z nás byla před cestou značně nervózní. Jeli jsme celou noc, záchody na pumpách povětšinou hezký, inu Německo.

A bylo ráno. Slunečné i chladné. Čím víc jsme se blížili k hranicím Nizozemska, tím víc se ze země stávala větší rovina. Věděla jsem, že na kopec tu asi úplně nenarazíme, ale takovou placku jsem nečekala. Hodně polí, pastvin s dobytkem a místo mezí kanály.

Naše náhradní rodiny si nás vyzvedly před jejich školou (o té ještě bude řeč), čímž jsme ztratili vzájemnou jistotu českého kamaráda a byli odsouzeni jen na sebe sama. A to víte, člověk v životě ty rodiče neviděl a netušil, zda to nejsou nějací holandští mafiáni či masoví vrazi, a tak je to docela risk. Dobře, o něčem takovém jsem vůbec nepřemýšlela, ale bylo by to dobrodružný (i když pořád vlastně nevím, co dělají). Tak konec úvah a vraťme se do Dongenu. Městečko to bylo krásné, malé a samozřejmě rovné. Hrozně se mi líbila zdejší architektura cihlových domků. Všechny jsou stejné, a přesto jsou něčím jiné. Ale ty najdete úplně ve všech městech i vesnicích po Nizozemí.

Krátce k programu. První den byl v režii našich studentů. Někteří měli originální nápad jako třeba hokej či koně, no a jiní to vyřešili jednoduše. Prostě prosedíme celý den u někoho jiného v obýváku a bude se koukat na televizi. Skutečně zábava.

Neděle byla ve znamení návštěvy hlavního města Amsterdamu. Úžasné město, dokonce bych řekla mnohem hezčí než Praha. Začali jsme v jejich národním muzeu jménem Rijksmuseum Amsterdam. To je ten barák, jak před ním stál nápis I amsterdam. Všude bylo mraky lidí a prohlídka velmi letmá. Průvodce nám ukázala 4 obrazy a zbytek muzea jsme proletěli, ale můžeme prohlásit: „Viděli jsme Night Watch.“ Pokud nevíte, o co jde, tak je to prý nejslavnější obraz Rembrandta. Klidně si to vygooglete, taky jsem to předtím nevěděla.

Po splnění nějakých úkolů jsme dostali rozchod. Konečně si člověk mohl město užít po svém jen s ohledem na jediné – cyklisty. Ti jsou totiž všude a v podstatě mají vždycky přednost. A krom cyklistů ještě jedna věc je skoro v každé ulici – zápach trávy. Samozřejmě myslím marihuanu. Tak jen pro zajímavost, na co tam narazíte. No a fotící zástupy Asiatů není třeba ani zmiňovat.

V pondělí jsme byli ve škole a nyní nastává ten okamžik prohlídky školy. První věc, co vás napadne, když ráno přijdete, je, že všichni přijeli na kole. Mají na to dokonce velké kryté parkoviště. Budovy jsou to rozsáhlé, trochu labyrint, ale světlé, vzdušné, s hezkou výzdobou dětských výtvorů. Třídy jsou menší než naše s okny jak ven, tak i do chodby a lavice vždy pro jednoho žáka. No a vrcholem dokonalosti této školy je jídelna. Obrovský prostor s hezkými stoly a židlemi, která má místo stěn okna do travnatého prostoru za školou. To jsme udělali prostě jen wau a tiše se styděli za to, co viděli u nás. Ale na naši obhajobu, my se aspoň umíme chovat slušně. Po svačině zanechali veškeré odpadky na těch stolech i pod nimi, a to mají koše na dosah. Inu jiný kraj, jiný mrav.

A jdem do závěru. Dále jsme navštívili nějaké další město, hráze bránící Severnímu moři v zatopení Nizozemska, které je na mnoha místech pod hladinou moře (jde o obranu v případě zvýšení hladiny). A zakončením poznávání Nizozemska byla návštěva Rotterdamu. No návštěva. Jeli jsme tam dlouho, pak jsme dlouho „piknikovali“ pod mostem a pak jsme dlouho šli do centra, kde jsme dostali půl hodiny rozchod, který většina využila k návštěvě záchodu. Tedy závěr: Rotterdam je moderní město 14 metrů pod hladinou moře a… a víc nevím.

Výměnný pobyt vesměs hodnotím kladně. Nizozemsko je nádherná země, která mně učarovala, především velkou tradicí kol. Klidně by mohl být pobyt i delší – 5 dní není moc, ale aspoň je to důvod znovu se tam vrátit. Až dostanete nabídku zapojit se do výměny, neváhejte. Ta země i zkušenost za to stojí. A nebojte – šance, že zrovna ve vaší rodině bude nějaký šílenec, je docela malá. Leda tak šílené kočky :-D.